česky | english
Úvod
Tento dokument popisuje některé pracovní praktiky a work-in-progress (rozpracovaná) pravidla pro začlenění do budoucích zásad.
Ostatní dokumentace
CAcert řeší spory pomocí Zásad řešení sporů (Dispute Resolution Policy, DRP) [český překlad, DOCX], které obsahují pravidla arbitráže. Zásady řešení sporů jsou nadřazeny zde popsaným praktikám.
Pěkný úvod do arbitrážního fóra CAcertu je v Příručce zaručování. Správa případů je popsána v Příručce manažera případu.
Praktiky
Konflikty, kde jsou členové Fóra jmenováni v arbitráži
Když je osoba jmenovaná v arbitráži zároveň členem arbitrážního fóra, je to pro tu osobu výhoda, protože jako člen může vidět informace otevřeně diskutované a vztahující se k případu. Jako arbitr je oprávněn k zachování rovnováhy, takže může rozhodnout:
- dočasně odhlásit člena z fóra
- omezit člena, aby nemohl komentovat žádnou informaci
- předat příslušné komentáře z arbitrážního fóra ostatním jmenovaným stranám
- omezit člena, aby nemohl použít informace, jak je viděl v arbitráži
- nebo nějaký jiný mechanismus...
Tato praktika se vyvíjí...
Členové fóra jmenovaní pouze do jediné role
Členové fóra mohou být jmenováni jako arbitři, nebo jako správci případů, nebo jako strany v případu, ale nikdy nelze tyto role kombinovat v tomtéž případu.
Přístup k informacím
Arbitr si může vyžádat jakoukoli informaci uloženou u CAcert, která se vztahuje k aktivnímu případu. (E-mailová) žádost specifikující potřebné informace a jejch vztah k případu by měla být poslána Podpoře.
E-mail Podpoře jako jediné místo selhání
Spor se v současnosti zakládá e-mailovým oznámením Podpoře. Když tým podpory není schopen e-maily zpracovat, nastane selhání, které bude mít určitě dopad na právní prestiž a sílu arbitráže.
Potřebujeme najít způsob, v němž by nebyl e-mail Podpoře místem potenciálního selhání. Náměty?
Rozdíly mezi Common-Law (Obecným právem) a Civil-Law (Civilním právem)
CAcert se přidal k tradici obecného práva (common-law) Austrálie. Avšak jako mezinárodní organizace má nyní i v budoucnosti mnoho lidí podílejících se na arbitrážích původ v zemích s tradicemi civilního práva (civil-law). Protože mezi těmito tradicemi je několik rozdílů, pokusil jsem se vysvětlit tyto rozdíly. Prosím neberte toto vysvětlení jako slova "mudrce práva", ale spíše jako slova "právního imbecila". Proto jsou opravy, dodatky a jiné informace velmi vítány.
Napsal Philipp Dunkel
[český překlad AK, právnická revize JUDr. M.H.]
V západním světě existují dva hlavní právní systémy: systém obecného práva, jak je praktikován v angloamerickém světě, a systém civilního práva, jak je praktikován v kontinentální Evropě. Tyto dva systémy mají sice dost podobností, ale i několik důležitých filosofických rozdílů, které snad tento článek bude schopen vysvětlit. První důležitý a zásadní rozdíl je původ práva. V systému civilního práva jsou zákony vytvářeny nebo konstruovány, kdežto v systému obecného práva byly zákony vždy tytéž a jsou prostě vykládány. I když v praxi jde o malý rozdíl, protože oba právní systémy procházejí legislativními orgány, je tento rozdíl docela důležitý jak v tom, jak jsou tyto zákony konstruovány, tak v tom, jak jsou provedeny pro aplikaci. Za účelem kontrastu a porovnání obou systémů se zdá opatrné postupně je prozkoumat, než je porovnáme. Systém civilního práva postuluje původ zákonů jako výnos autority. Odkud tato autorita pochází, to záleží na historickém období. V dnešní době jsou za autority označovány parlamenty nebo jiné demokratické legislatury [instituce] vytvářející zákony. Kde přesně získaly tuto autoritu, to zůstává z velké části nevysvětleno. Obvykle se odvozuje od dědictví minulých dob, kde byla privilegiem monarchů. Tito monarchové odvozovali svoji autoritu ke tvorbě zákonů od božského zalíbení [v tom monarchovi], což je původ velmi sporný. Ať už je původ autority odvozen od čehokoli, zákony jsou v podstatě vytvářeny. Jak jsou zákony tvořeny, musí koneckonců stát samostatně a samy si dostačovat. To zcela snadno vysvětluje jejich konstrukci. V systémech civilního práva musí být zákony konstruovány tak, aby šlo jejich aplikovatelnost bezchybně posoudit bez potřeby interpretace. Z toho důvodu jsou normy civilního práva konstruovány předepsaným způsobem - výčtem podmínek, za nichž se norma aplikuje, následovaným počtem důsledků, které působí tehdy a jen tehdy, když jsou podmínky splněny. Vzhledem k faktu, že normy civilního práva musí být samy o sobě dostačující, podmínky specifikované normou musí být nutně specifické. To vede k normám nebo zákonům, které nechávají jen malý prostor pro interpretaci. Z toho důvodu je modifikace norem právní vědou velmi omezena. Obvykle se soudci ve společnostech civilního práva omezují na odstranění zákonů, které porušují nadřazené normy, například ústavy, a jen výjimečně vytvářejí nové normy. Naopak obecné právo nepochází od autority představované zákonodárným orgánem, ale existovalo vždy. Obecné právo je, jak termín říká, obecné (common). Právo jako takové existovalo vždy nezměněno. Změnila se pouze jeho interpretace. Z tohoto hlediska to není zákon, co má nejvyšší prioritu, ale justice samotná. Tento původ práva má přímý vliv na to, jak právní normy vypadají. Právní normy v systému obecného práva jsou mnohem širší a jeví se více jako principy, než právní normy v systému civilního práva. I když jsou také vystavěny na tomtéž principu podmínek aplikace a důsledků aplikovaných v případě splnění podmínek, jsou přesto odlišné. Podmínky ani důsledky nemusí být konstruovány tak přesně. Je to proto, že interpretace významu podmínek a důsledků může být a bude určena právní vědou. Zákonodárné orgány jako takové nevytvářejí právo, pouze poskytují novější a více specifickou interpretaci toho, co bylo vždy právem. Právo samotné se nezměnilo. Když si to uvědomujeme, je snazší pochopit toto hledisko, které je popsáno lidmi jako Thomas Jefferson při psaní Deklarace nezávislosti Spojených států. Stojí tam: "Když v průběhu lidských událostí nastane některému národu nutnost..." a "...Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni..." Je zde předpoklad, že existuje přirozené právo, které platí, a že prováděné akce jsou právě, právně a prostě důsledky vyžadované takovým obecným právem. Z takového pohledu na právo je právní věda o hodně svobodnější v modifikaci zákonů. Soudy jsou oprávněny stejně jako zákonodárné sbory vysvětlovat a objasňovat právo, které vždy existovalo. Kdežto zákonodárné sbory jsou oprávněny objasňovat a vysvětlovat všeobecné principy práva, soudy mají vysvětlovat jemnější detaily práva případ od případu. Při těchto interpretacích různých právních systémů západního světa se rozdíly v mentalitě a jejich důsledky více ozřejmují.